Žít, jako by šlo o život (Bob Krčil (1952–1992))

1. místo | Cena Ministerstva kultury | | Knihy o výtvarném umění | 2024

Autor/ka: Jan Douša | Bohumil Krčil

Fotografie: Bohumil Krčil
Grafická úprava: Zuzana Lednická
Nakladatelství: Torst
Tiskárna: Tiskárna Helbich
Počet stran: 272
ISBN: 978-80-7215-724-2

Bohumil „Bob“ Krčil, fotograf, dobrodruh a legendami opředená osobnost české exilové kultury, po sobě zanechal autentický životní příběh, formovaný neochvějným odhodláním žít bez kompromisů ve světě rozděleném železnou oponou. Poté co sedmnáctiletý Krčil roku 1969 opustil Československo, pobýval v alternativní komuně na jihu Francie, žil ve vesnici s tuniskými beduíny a zdokumentoval starobylou hašišovou kulturu severoindického údolí Kullu. S předtuchou nadcházející katastrofy vytvořil jedinečné fotografické svědectví o tisícileté kultuře afghánského Herátu, pár měsíců předtím než byl při sovětských náletech v roce 1979 zničen. Základnou se mu stal New York, kde připravil dva rozsáhlé samizdatové sborníky „Sebráno v New Yorku“ s cílem ukázat živou a tvůrčí československou komunitu. Z desítek rozhovorů s Krčilovými současníky a z obrovského množství sesbíraných dokumentů Jan Douša sestavil fundovaný a čtivý Krčilův životopis, který se zařadí k dosud chybějícím dílkům v mozaice našeho poznání české kultury 20. století. Obrazová příloha přináší velké množství dosud nepublikovaných vizuálních materiálů včetně řady nových zvětšenin vytvořených Janem Doušou z dochovaných negativů. Kniha „Bob Krčil: Žít, jako by šlo o život“ nám přibližuje jedinečnou uměleckou osobnost 70. a 80. let, jejíž přínos české kultuře dodnes není plně doceněn.

Hodnocení poroty

Takhle autenticky, nápaditě, prakticky a o obsahu poučeně by měly vizuálně reflektovat svou literární rovinu všechny knihy. Vybraný potahový materiál a skvěle zvolená vazba umožňují narvat Boba Krčila do kapsy bundy a číst si ho tam, kde by se mu to samotnému nejspíš líbilo taky – nejlíp někde na cestách. Text, který klame místy strohým zalomením do přísných sloupců, zneklidňují toky Bobových slov podtržené fonty, jejichž estetika odkazuje na dobu před rokem 1989. Jako kdyby je Bob sám cvakal na rozhrkaném psacím stroji. Nenásilně je odkurátorovaný i obrazový doprovod, který umožňuje sledovat Bobův literární příběh jako film. Tahle kniha je důkazem, že i odbornější práce může být díky grafickému designu přístupná mnohem více lidem, než by se na první pohled mohlo zdát. Barbora Baronová, členka výtvarné komise